Máš barvu karmínu

Řekla jsi: „Ty jsi ale vyrostl“
pak ses usmála
a celá jsi rozkvetla

Máš barvu karmínu
a rudého moře

Ve větvích stromů se proháněl vítr
a hrál si i s tvými vlasy
Třiačtyřicet slunce západů
a červený obzor odráží Tebe

Máš barvu karmínu
a divoké krve

Nad Prahou se rozléhá zvonění
jako když se směješ
Otvírám okno dokořán
zavírám oči
a poslouchám

Máš barvu karmínu
a jasného nebe

Červený vánku na moje bezvětří

...

Na klavíru
noty jako vlnky
její prsty čeří
a bouří

Na klavíru
bouře se zvedá
její prsty plaše
tiší

Na klavíru
melodii krásnou
její prsty mají
a vlají

Na klavíru
odlesk krásy
její
a prsty hrají...

Malé noční čtení

Už zase si čtu Hraběte
a noci jsou dlouhé
měsíc věčný voyeur
nakukuje oknem
nezdvořák jeden.

Telefonní ústředna

Linky, dráty, vedení
drnčí, zvoní, cinkají
čísla, znaky, litery
přijímám i v úterý
telefonní zásuvka
teď mi přišla textovka.

Telefon mi vrní bliká
v kabelce už šátrá ruka
odemyká klávesnici
píšou mi snad nápadníci?
Maminka mi z domu píše
zpráva přišla z dálky, z Aše.

Havraní vlasy

Havraní vlasy
máchly křídly
a vznesly se.

Teplé slunce
roztančilo
myriádu paprsků.

Tančíš mezi nimi
a je to jako
když letí hejno vran.

Jarní vítr
ti připomene moře
vlahé a slané.

Rozcuchal ti pírka
a tvoji vůni je náhle
cítit všude.

Vlasy zavíří
a máchnutím
křídel
odlétáš
pryč.

Zatracená situace...

O cestování...

Když jí bylo dvacet pět
zcestovala celý svět
Od Evropy po Afriku
viděla i Ameriku

...

Východ slunce v Argentině
pozorovat mořské svině
v Mar de Plata voda cáká
do vlnek tě snadno zláká

...

Modré moře na Madeiře
všude květy, stromy, keře
na útesech závrať míváš
čím déle se dolů díváš

...

V Lucemburku stará pevnost
hlídá hradbám jejich věrnost
ukrývá se v lesích město
v úžasu tam býváš často

...

Počítače učit v Keni
děti dychtí po vědění
učitelku mají českou
sice bílou, ale hezkou

Máma gepard volá děcka
nehrejte si, nesu plecka
bůvol měl dnes špatný den
najíme se na týden

A všechny tři slůňata
rády hopsnou do bláta
obalit se vrstvou prachu
jít životem beze strachu

Nosorožčí miminko
bojíš se ho malinko
žirafa má pořád hlad
přišla se nám ukázat

...

V Marakéši minarety
muslimové hrbí hřbety
vodní dýmku zakouříme
živou hudbu uslyšíme

...

Vodní víla v Kanadě
holuba má na hlavě
medvěd lesem cestuje
na sněhu pak sáňkuje

...

V Istanbulu vodní nádrž
schovává se, to mě podrž
Medůza je ve vodě
sloup jí stojí na hlavě

Velký sultán Sulejmán
s rodinou je pochován
v jeho slavné mešitě
nekřič, nemluv hlasitě

Jdeš-li něco kupovat
musíš si to usmlouvat
a smlouvací expertka
usměje se na turka

...

Fotky zbylé poslední
zrádné heslo uchrání
teď už nemám o čem psát
a že bych šel taky spát?...

Korálky

Viděl jsem korálky
na noze visely
chtěl jsem je zachytit
prsty mě zradily.

Zradily, zradily,
jak vlnka na řece
možná se sejdeme
zase až po roce.

Po roce stráveném
bez tebe uhynu
ty budeš tady a
já někde v Dublinu.

V Dublinu za mořem
budu teď pracovat,
a přitom má milá,
chtěl bych tě milovat.

(pozn.: na hudbu Jarka Nohavicy z písničky Kometa)

Morava

Ta řeka Morava
líně se vine
když se jí napiješ
tak bídně zhyneš.

Chmury II.

Tik. Tak. Tik. Tak.
Sedím a vychutnávám.
Vychutnávám každou vteřinu.
Každou vteřinu mého života.
Mého života a mé smrti.
Mé smrti, která se blíží.
Blíží se s tikotem hodin.
Tik. Tak. Tik. Tak.

Chmury I.

Na obloze se valí černé mraky
a krajina je zahalena do tmy.
Ptáci ztichli a jenom tlukot
mého srdce ruší ticho.
Už za chvíli ztichne i ono
a vůkol zůstane jen děs.

Za oknem vlaku

Za oknem vlaku se míhají myšlenky jako telegrafní sloupy.
Jedna zmizí a hned je tu jiná.
A moje hlava je jako vlak.
Vlak řítící se životem.
A já, slepý strojvedoucí, marně hledám brzdu.