Ondrášovo

Poslední víkend jsem strávil na jednom takovém školení s moc zajímavými lidmi a ač mě celý víkend přiměl přemýšlet o spoustě věcí, tak tahle úvaha vznikla na základě události, která se stala mimo hlavní program a vlastně jen tak mimochodem.

Bavili jsme se o tom, co dělám a já jsem pronesl něco, co z určitého úhlu pohledu vyznělo tak, že jsem předpokládal, že jistá skupinu lidí musí být hloupá. Což nezůstalo bez odezvy a nakonec jsme si to vyjasnili, protože to si rozhodně nemyslím a mou poznámku jsem řekl v kontextu toho, že doučuju dvě děti fyziku a matematiku.

Nicméně jsem nad tím ještě trochu přemýšlel a došel jsem k tomu, že ač si člověk může svým celým vědomím myslet něco, tak pokud vyrůstáte v prostředí, kde ve vás od útlého dětství budujou předsudky, tak i když s těmito předsudky nesouhlasíte, tak se ony naučené vzorce chování můžou projevit úplně nenápadně ve vašem chování, jednání nebo myšlení, aniž byste si to sami uvědomovali.

Mělo by proto být naším cílem, celý život s předsudky bojovat, čas od času se zastavit a jistých situacích se zamyslet nad tím, zda-li si to, co děláme, myslíme nebo říkáme, opravdu vychází z toho, jak to cítíme, nebo je to jen nějaký naučený vzorec chování se kterým vlastně ani nesouhlasíme. Každý z nás by měl znovu a znovu v každou chvíli podrobovat sám sebe kritickému myšlení. Možná to z nás udělá lepší, možná horší, možná se nezměníme, ale on není ani tak důležitý výsledek, ale proces, jak se k životu stavíme.

Druhou neméně důležitou součástí by mělo být předávání tohoto zavrhování předsudků, kritického myšlení a uvažování nad tím, co děláme, našemu okolí, našim dětem, našim kamarádům, našim přátelům i třeba úplným cizincům. Jestli půjdete jednoduchou cestou, kdy budete pouze životem proplouvat, nebo si obujete pohorky a vydáte se přes hory překážek, je pouze a pouze na vás. Jen byste se měli před vydáním se na cestu zamyslet.