Ondrášovo

Onehdá jsme s kolegou vedli takovou diskuzi na téma „peníze třetímu světu“, což mě přivedlo k tomu, že o tom teď píšu.

Pořád se mluví o tom, že je potřeba oddlužit třetí svět, že je zapotřebí, aby vyspělé státy daly peníze třetímu světu, že je zapotřebí, …jistě si sami doplníte další variaci na peněžní téma. Peníze ovšem problém chudoby, hladu a válek v Africe a jinde nevyřeší. Problém totiž není jen v třetím světě a národních vládách, ale také v naší západní „vyspělé civilizaci“, která onen třetí svět do tohoto stavu přivedly.

Mnoho (většina) dnes zadlužených zemí jsou bývalé kolonie evropských velmocí, a které se v minulém století osamostatnily. Nelze však předpokládat, že tyto země, které neměly zkušenosti se samostatnou správou země, se to z ničeho nic naučí. Tuto chybu už teď jen těžko vrátíme, ale musíme si uvědomit zodpovědnost za tento stav. Co se stane, když se lidem najednou dá mnoho svobody, jsme si také všichni zažili a naše země se z některých následků svobodu zotavuje dodnes.

Další velkou ránou, kterou přinesla samostatnost, byla velká volnost v manipulaci s finančními prostředky. Na nás samotné se dnes a denně ze všech stran valí nabídky bank a dalších více či méně pochybných společností, abychom si koupili vše, co chceme … na dluh. A my podléháme, míra zadluženosti českých domácností stále roste. Stejně tak i roste neschopnost některých lidí dluhy splácet. Proč se ovšem domníváme, že vlády zemí, které byly dlouhou dobu pod správou kolonizační mocnosti se budou chovat jinak? Pokud si dnes zadlužené země mohly půjčovat, tak to dělaly. O účelnosti vynaložení takto získaných peněz nikdo moc nepřemýšlel. Troufám si tvrdit, že velká část peněz odtekla na základě soukromých přání lidí, kteří s těmito penězi mohli vynakládat. Pokud neexistuje alespoň základní kontrola společnosti, tak je to ideální podhoubí pro korupci, která bují a bují.

A tím se zpátky dostáváme k naší zodpovědnosti. Pokud si africký diktátor chtěl nakoupit za půjčené peníze zbraně, tak si je koupil. Ale od koho? Z bohatého Severu, kde když zavoněly peníze, tak se výhodnost posuzovala pouze podle toho, jak velký zisk z toho byl. Do toho si připočtěte studenou válku, kdy se třetí svět používal jako kolbiště. V důsledku to ovšem znamená mnoho mrtvých a zmrzačených mužů, žen a dětí; spoustu dětí, které si místo s dřevěným kačerem hrály a bohužel někde si stále hrají se samopalem.

Bez toho, aby se změnilo myšlení u nás na Severu je jakákoliv pomoc chudému Jihu úplně k ničemu. Mnoho proběhlých i probíhajících „experimentů“ ukazuje, že násilné napasování západní „demokracie“ nefunguje. Je zapotřebí, aby každý z nás místo přemýšlení nad tím, jak zlepšit pouze svůj život, také přemýšlel nad tím, jak zlepšit život na celé zemi a pro všechny lidi společně. Pouze tak se můžeme získat to, co nám pomohlo získat konkurenční výhodu nad ostatními živočišnými lidmi, tedy sociální cítění, kdy celá tlupa chránila jednotlivce, a tak se zpátky stát lidmi. Dlužíme to sobě.