Ondrášovo

Momentálně si čtu Periklovo Řecko od Jana Bouzka a Ivy Ondřejové. Nutno dodati, že v již značně rozloženém stavu, kdy se množství použité izolepy začíná blížit množství papíru. Athénská demokracie byla poplatná oné době, složení a množství obyvatelska (ona by bez toho množství podrobených národů ani nemohla existovat), nicméně mě zaujala pojistka, kterou měli řekové proti tyranům (Opět nutno podotknout, že se ona věc nepoužívala jen proti tyranům, ale i proti politickým protivníkům.) a to ostrakismus. Jednalo se o každoroční všelidové hlasování (k tomu, aby se hlasování uskutečnilo bylo potřeba, aby bylo jednak chtěné a druhak se sešlo minimálně 6000 členů obce athénské), kdy se na hliněné střepy (odtud ostrakismus, řecky se hliněný strep řekne: ostrakon) napsalo jméno člověka a ten jehož jméno bylo napsáno nejčastěji byl pod trestem smrti vyhoštěn na 10 let z Athén. Jednalo se pouze o jeho vyloučení z veřejného a politického života, jeho statky zůstaly netknuty a vyhoštěný mohl mít prostředníka, který se o jeho majetek staral.

Stejný mechanismus by byl velmi vhodný i v dnešní době, sice už v politice nemáme tyrany, ale zato buranů je tam více než dost. Každý rok by se udělalo takové menší shromáždění a takový parou-buran by si musel hledat bydlení za hranicemi. Jak by to vneslo čerstvý vítr do politiky, žádný politik by si nemohl být jistý tím, že se na ten skandálek za chvíli zapomene a on si v klidu bude přežívat další a další volební období. Ach, jak já bych vesele chodil každý rok házet střepy :-).