Ondrášovo

Tik. Tak. Tik. Tak.
Sedím a vychutnávám.
Vychutnávám každou vteřinu.
Každou vteřinu mého života.
Mého života a mé smrti.
Mé smrti, která se blíží.
Blíží se s tikotem hodin.
Tik. Tak. Tik. Tak.

Na obloze se valí černé mraky
a krajina je zahalena do tmy.
Ptáci ztichli a jenom tlukot
mého srdce ruší ticho.
Už za chvíli ztichne i ono
a vůkol zůstane jen děs.

Za oknem vlaku se míhají myšlenky jako telegrafní sloupy.
Jedna zmizí a hned je tu jiná.
A moje hlava je jako vlak.
Vlak řítící se životem.
A já, slepý strojvedoucí, marně hledám brzdu.